PŘEDSTAVUJI SE

• Milí čtenáři a budoucí zákazníci.
                Jmenuji se Šárka Davidová,narozena ve Varnsdorfu v roce 1987.
  Koně zbožňuji od svých 3 let.Tehdy ,měla na proti našemu domu, sousedka koně a já je pozorovala každý den.Pak jsme se několikrát stěhovali.Tuze jsem si přála být s koňmi a naučit se jezdit tak majestátná zvířata.Když se naše rodina přestěhovala roce 1998 do Liberce ,začala jsem navštěvovat každý den jednu soukromou stáj.V mé péči byla tažná kobylka a poník Bubi.
             Už tehdy jsem si vyrobila první dečky,martigal z provázku,tak jsem toužila po výstroji na koně ,ale vše bylo drahé.Učila jsem se jezdit bez sedla,bez přilby,páteřního chrániče.Později když mi bylo 12 let ,tak jsem si z naspořených peněz platila jezdecký výcvik na jízdárně.V té době jsem navštívila většinu stájí na Liberecku.
           Když mi bylo 14 let ,byla jsem na návštěvě u své kamarádky na jejich ranči.Její otec mi ukázal jak šije sedla na poníky,byli primitivní.Ale teprve tehdy mi došlo ,že to jde! Po návratu domů jsem začala o tom hodně přemýšlet,zda bych byla schopna něco takového vyrobit.
•            Opět jsme se stěhovali,jako celý můj život.Bylo mi 16 let ,měla jsem půl školy v obor farmář ,ale kvůli stěhování jsem ukončila školu.Začala jsem pracovat v obchodě s potravinami a tam si vydělala na svou první poničku Lucku,kterou mam doposud.Jenže nastal problém se sedlem,měla tak spatný tvar zad ,že jí nic nesedělo.Od září 2004 jsem nastoupila na obor Dámská krejčí ve Varnsdorfu.Tady ten obor mi přesně sedl,rozuměla jsem všemu a již po 3 měsících na škole jsem si ušila první výběhovou deku.Vím že jsme měli doma stroj ,ale ja své ,,projekty ,,nosila do školy a tam o přestávkách kdy se jiní bavili já si šila na Lucku.Sny o sedle se mi vyplnili když jsem si ušila první koženkové sedlo a po té ješte dvě.Byli užasné měkké,neklouzali se ani mě ani Lucce.Školu jsem vystudovala s vyznamenáním a certifikátem.Tak to byl můj začátek.
               Po té jsem byla ve více zaměstnání ,ale za zmínku stojí šička čalounění v Ocelotu.
•             Šití se stalo mým koníčkem. Začala jsem si šít věci ,na které bych nikdy neměla.Má mysl se odebírala k myšlenkám jak sedla vylepšit.Bohužel v roce 2007 mi Lucinku dobročinný turisti nakrmili tak,že mi hodně onemocněla.Musela jsem své vybavení prodat abych měla na veterináře.
              Když jsem v roce 2010 poznala svého muže,přestěhoval mě k sobě i s mým zvířectvem a 4 poníky.Ale práce v okolí nebyla žádná a tak jsme začali s mou mamkou šít dečky a padová sedla z plyše.O pár měsíců později jsem šila kožená sedla ,která mým poníkům perfektně seděla.
              Opět došlo k stěhování,ale již s mým mužem a od rodiny daleko ,na výchdní moravu- na farmu kde jsme žili a pracovali od nevidim do nevidim 4 roky.
  Náš zaměsnavatel mi tam dovezl stroj na opravy postroju a tak jsem si tam šila když byla chuť a síla.Ušila jsem si krásné a funkční kožené bezkostrové sedlo,toho mi je tak líto ,že jsem ho prodala co jsem přestala na Lucce jezdit.
           Po těch 4 letech jsem otěhotněla a koupili jsme malý domek ve vesnici.Můj muž dostal výpověd z farmy. Jednoho koně  jsme museli prodat a já začala opět šít s malým v bříšku. Šila jsem do poslední chvíle, aby jsme měli nějaké koruny na živobytí.Tehdy v roce 2014/2015 jsem šila jezdecké látkové pady,madla a uzdečky a 3 postroje.Těch se fotky uschovali.Když se narodil syn, nesedla jsem ke stroji 3,5 roku.Naplno jsem se věnovala pouze synovi a našim koním.Ba dokonce jsem dva výborné stroje prodala ,že šít už nebudu.
               Byl rok 2018,mě skončila rodičovská dovolená.Nastoupila jsem do práce co mě bavila ,ale neuživila mne . Nemohla jsem pracovat déle jak 4 hodiny kvůli synovi ,který byl stále nemocný.V prosinci mě požádala jedna známá o ušití sedla ,já se do toho vrhla po hlavě. Sedlo jsem ušila za 14 dní po nocích. Ze sedla jsem měla takovou radost,že jsem se pochlubila svým přátelům na facebooku. Náhle se začali sypat objednávky ze všech stran a já se snažila všem vyhovět. Sedla ze začátku nebyli tak dokonalá.Nebyl čas nad tím přemýšlet ,kde co zdokonalit. Byla jsem přetíženáná z práce ,zvířat a šití po nocích.Nastalo léto,synovi zavřeli školku a já s ním musela zůstat doma.Přišla jsem o práci.Byl konec srpna ,já se těšila jak nastoupim do nové práce.
  Chytli mne šílené bolesti hrudi,léčila jsem se týden sama. Když jsem po týdnu došla k doktorce ,přišla na to ,že mám oboustranný zápal plic. A nástup do nové práce se nekonal. Syn opět nemocný ,celý podzim.A tak jsem začala přemýšlet co dál ,jak to bude. Až jsem došla k názoru,že bude nejlepší, dělat to co mě baví a naplňuje štěstím.Šít!
              V listopadu jsem absolvovala rychlo kurz podnikání a začala vše pro to dělat,z části vydělaných peněz a z rodiného rozpočtu jsem za svolení mého muže koupila dva průmyslové stroje. Obchodila všechny úřady,našla účetní a nyní od 1.1.2020 jsem OSVČ
              Má sedla i postroje jsou již tak propracovaná,rozkládaji váhu jezdce,i sílu tahu.Jsou krásná,pevná a najdete již po VĚTŠINĚ krajích ČR a i na Slovensku.Nešiji pouze zmiňované,ale na přání vše.Kamarádka potřebovala pracovní zástěry pro muže a nebyl problém je ušít.
  Pevné a voděodolné a další co mí prošlo rukama-kostýmy,postroje na psi,zavinovačka,atd...
  
• 
  
• Tím ,že jsem OSVČ a NEJSEM PLÁTCE DPH.Musím mít ceny vyšší ,nemohu si nic odečíst z danní .Doufám ,že to to pochopíte a budete si vážit mé poctivé práce -šití na míru a přání.
                                                                                          Velice se těším na spolupráci Vaše Šárka